email: martina.durdovic@gmail.com

FB: Martina Ďurďovičová MDesign (tvorba)

FB: Martina Durdovic
Hlavička-01-01-01-01.jpg
Joseph Roth napsal knihu JOB - román prostého člověka. U nás ji vydal Vyšehrad v roce 1991.

Protagonisty jsou členové židovské rodiny z Cuchnova: Mendel a Debora, Menuchim, Jonáš, Mirjam a Šemarja. Dalšími postavami pak: Menkes, obchodník s ovocem, Skovronk, obchodník s hudebninami, Rottenberg, opisovač Bible, a Groschel, švec.
"Tělo vězelo v podlouhlém kaftanu, který zde Židé běžně nosili, a když Mendel pospíchal ulicí, jeho šosy vlály a jako křídla bušily tvrdými, pravidelnými údery do okrajů vysokých kožených bot."

"Kolébku Menuchim neměl. Vznášel se uprostřed místnosti v košíku spleteném z vrbového proutí."
"Menuchim, syn Mendelův, se uzdraví. Bolest ho učiní moudrým, ošklivost dobrotivým, hořkost mírným a nemoc silným. Jeho oči budou široké a hluboké, jeho uši vnímavé a plné zvuků."

Menuchim, syn Mendela a Debory, byl jako jediný z jejich dětí postižený. Ačkoliv mu rabín předpověděl uzdravení, rodiče už nevydrželi čekat. Rozhodli se odjet do velkého, nového světa bez něj.
inkoust, tuš, pastel
inkoust, tuš, pastel
inkoust, tuš, pastel
inkoust, tuš, pastel
"Ještě jednou drží Debora v náručí Menuchima. Vtom se od něho odtrhne, vykřikne nevědouc, že křičí, křičí to z ní, srdce má ústa a křičí..."

"Kola vlaku stále opakovala: neopouštěj ho, neopuštěj ho..."

"...na těžkých botách měl Mendel gumové galoše z domova a nohy ho pálily jako v ohni... Zanedlouho už nevěděl, čemu má naslouchat, na co se dívat, co čichat. Amerika se na něho vrhla, Amerika ho zlomila, Amerika ho rozdrtila. Po několika minutách omdlel..."

Po nějaké době dostali Mendelovi do svého nového domova v Americe dopis od rodiny, která se postiženého Menuchima ujala. Dopis obsahoval zprávu, že Menuchim začal mluvit...
V Evropě však vypukla válka. Už nikdo do Ameriky nepřijede.

"Debořiny oči jsou suché a prázdné jako dva tmavé úlomky skla. Tu si začne docela pozvolna rvát vlasy. Z její hrudi pojednou vyrazí skřek, zní jako závěr melodie, kterou předtím zpívala, roztržený, roztříštěný tón. Pak se Debora zřítí ze židle. Leží na podlaze..."
inkoust, tuš, pastel
inkoust, tuš, pastel
"Pak zazněla píseň. Byl večer, Mendel stál ve tmě vedle gramofonu a naslouchal. Ubíhala jako potůček a tichounce bzučela, pak se rozrostla v moře a mocně se rozšuměla. Pak se přidala tenká, stříbrná flétna a od toho okamžiku už nepřestala doprovázet sametový tón houslí věrně jej vroubíc jako jemné krajkoví.

Ta píseň se jmenuje Menuchimova píseň. Mendel náhle pocítil slabost. Musel se posadit. Krám se pozvolna naplnil opožděnými sousedy... Vyslechli si píseň 16x, dokud ji neuměli nazpaměť... Autorem je prý Alexej Kossak a také je z Cuchnova."

"Menuchim žije."

"Hned nato vyráží z hrudi Mendela smích. Tu se Mendelův smích mění v pláč, Mendel vzlyká a z jeho starých, napůl zastřených očí kanou slzy do pustě rozbujelého plnovousu. Mendel sepne ruce a pozdvihne je ke stropu, jak nejvýše dokáže. Chystá se povstat a vzpřímit se, vyrůst, být stále větší, přerůst dům a rukama se dotknout nebes. Není schopen odtrhnout sepjaté ruce."

"Pohlédne na Skovronka a starý přítel pochopí, na co se má teď cizince Mendelovým jménem zeptat.

"Kde je teď Menuchim?"
"Já jsem Menuchim."

"Děkuji vám, přátelé, bez vaší pomoci bych tuto chvíli nepřežil. Podívejte se, to je můj syn!"

"A Mendel usnul a odpočíval zmožen tíhou štěstí a velikostí zázraku."
inkoust, tuš, pastel
inkoust, tuš, pastel
MDesign karta čb 4.jpg
Portfolio MDesign
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one