email: martina.durdovic@gmail.com

FB: Martina Ďurďovičová MDesign (tvorba)

FB: Martina Durdovic
Hlavička-01-01-01-01.jpg
CESTA ČLOVĚKA PODLE CHASIDSKÉHO UČENÍ

Jak se má rozumět tomu, že Bůh vševědoucí říká Adamovi: Kde jsi? Cadik pravil: tedy na každého člověka a v jakékoliv době Bůh volá: Kde jsi ty ve svém světě? Již tak mnoho uplynulo z těch let a dnů, jež ti byly vyměřeny, kam až jsi došel ve svém světě? Tolik a tolik let jsi prožil, kde dlíš?

Ty jsi Adam, k tobě praví Bůh: Kde jsi?

Adam se skrývá, aby nemusel skládat účty, aby unikl odpovědnosti za prožitý život. Abychom unikli odpovědnosti za prožitý život, budujeme si z bytí nástroj k ukrývání. Tím, že se člověk ukrývá, zaplétá se stále hlouběji do zvrácenosti.

Do této situace vpadne Boží otázka. Chce člověka rozjitřit, chce roztříštit jeho skrývající mechanismus, chce mu ukázat, kam se dostal, a probudit v něm pevnou vůli vyjít ven.

Každému se zachvěje srdce. Avšak onen mechanismus mu pomáhá ovládnout i toto hnutí srdce. Je to hlas vznášejícího se mlčení, lze ho přehlušit.

Život zůstane prýzdný tehdy, pokud nezaujme k tomuto hlasu stanovisko. Adam přiznává: skryl jsme se, a tím začíná cesta člověka.

Jakob říká svému sluhovi: Když se s tebou setká můj bratr Ezau, zeptá se tě, čí jsi, kam jdeš a koho je to před tebou.... Zkoumej 3 věci: Věz, odkud jsi přišel, kam jdeš a před kým se máš zodpovídat.

Jakkoliv nepatrné je to, co jsme schopni uskutečnit, v porovnání s činy otců, jeho hodnota spočívá v tom, že jsme to zrealizovali svým vlastním způsobem a vlastní silou.

I my se máme, každý z nás svým způsobem ve světle učení a služby, stát původci něčeho nového a nedělat to, co již bylo učiněno, nýbrž to, co je právě potřeba udělat.

S každým člověkem se do světa vkládá něco, co ještě nebylo, cosi původního a jedinečného. Svou povahou jsme každý jediný a nikdo podobný na světě nebyl, protože kdyby už někdo takový existoval, nebylo by zapotřebí jeho narození.

Proč jsi nebyl Mošem? Proč jsi nebyla Martinou?

Všichni lidé mají k Bohu přístup, avšak každý jiný. Boží všeobsáhlost se vyjevuje skrze nekonečné množství cest, které k Němu vedou, a každá z nich je člověku otevřena.

Jaký by to byl Bůh, kdyby měl jenom jediný způsob, jak by Mu bylo možno sloužit?

Vše, co činíš, může být cestou k Bohu, pokud to děláš tak, že to k Němu vede.

To, jakou cestou se člověk dostane k Bohu, se nedozví člověk jinak, než poznáním vlastní bytosti, poznáním svých podstatných vlastností a sklonů. Pochopí svoje nejsilnější cítění, svou ústřední touhu, to, co hýbe jeho nitrem.

Dojdeš-li na konec čehokoliv, tam, na konci, uslyšíš jediné: Boj se Boha.

Všechno je výzva.

Jenom s celistvou duší je člověk schopný vykonat dílo tak, že to nebude slátanina, ale práce jedním tahem.

Askeze nepřivodí sjednocení. Může očistit, může koncentrovat. Ale sjednocení duše není definitivní. Každý čin mě vede k pevnější jednotě. Pak je jednota tak velká, že hravě překová rozpory duše.

Nelze dělat dva tahy najednou. Může se jít jen dopředu. je-li člověk nahoře, smí jít, kam chce.

Duší chápeme celého člověka, tělo i duch. vše musí být v souladu, pak je duše sjednocena.

Vše závisí na mě samotném. To je pravý důvod konfliktů mezi lidmi. Konfliktní situace jsou důsledky sporů v mé vlastní duši.

Jedinec je osobnost, jejíž proměna napomáhá proměně světa.

Hledej mír na svém místě. Jen u sebe sama, až tam ho najdeš. Až najdeš mír v osbě, můžeš ho začít hledat ve světě.

Vnitřní konflikt spočívá v konfliktu mezi 3 principy v bytosti: princip myšlení, slova a jednání.

Neříkám, co si myslím. Nečiním, co říkám

K čemu poznávat sebe, k čemu volit svou cestu, k čemu vést svou duši k jednotě? U sebe začít, vyjít ze sebe, poznávat se, ale neobírat se sebou.

Netrap se neustále hříchy, cos udělal špatně, tuto duševní sílu použij k činnosti na světě, pro kterou jsi povolán.

Obírej se světem, ne sebou.

Pokání člověka může obnovit, znamená ale víc než kajícné skutky a lítost.

Lítost má být podnětem k činné změně. Nemáme v ní zůstat a trápit se. Ubíráme tak proměně nejlepší sílu.

Celou duší vězíme v tom, o čem přemítáme.

Míchej bahno, míchej ho tam, přece zůstane bahnem.

Za tu dobu, co tu o tom hloubám, mohu navlékat perly nebi pro radost.

Kdo se zabývá stále sám sebou, stará se jen o spásu své duše, o svůj osobní osud. To ale není cíl. Křesťanství postavilo za cíl spásu své duše. V židovství to není cílem. Nemáme se vylepšovat kvůli nám samým, ale kvůli dílu, které máme uskutečnit na Božím světě.

Neopouštět to své, nepošilhávat po cizím a nemyslet na sebe.

Jde o to, abychom zde, kde jsme, nechali zazářit skrytý božský život.

Bůh přebývá tam, kam ho člověk pustí.
MDesign karta čb 4.jpg
Portfolio MDesign
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one